Comenius Project – Francie 2011

Byl jsem vybrán, abych v rámci projektu Comenius spolu se třemi kamarádkami z mé třídy navštívil v týdnu od 7. do 11. února francouzskou školu.

Pro mě byl premiérou hned odlet z Ruzyňského letiště – ještě nikdy předtím jsem neletěl letadlem. S potěšením musím konstatovat, že let jsme všichni zvládli bez újmy. Přílet do Paříže byl doprovázen slunečným počasím. Na letišti nás vyzvedla učitelka ze školy, do které jsme měli namířeno, a minibusem nás odvezla do města Les Mureaux, vzdáleného od Paříže asi jako Příbram od Prahy, tzn. 60 km. Hned po příjezdu jsme byli informováni, že v tomto městě žije černošská většina, a proto kvůli bezpečnosti nesmíme nikam chodit sami – všude nás budou vozit již zmíněnými minibusy. Ubytováni jsme byli v celkem slušně vyhlížejícím hotelu na okraji města. Po příjezdu a ubytování jsme se seznámili s našimi německými protějšky – čtyřmi studentkami z Německa, které přijely vlakem několik hodin před námi. Po dobu pobytu se z nás stali dobří přátelé. Pokoj na hotelu jsem měl hned vedle holek, takže jsem se ani necítil sám – pořád chtěly chodit na návštěvy a hlavně používat moji koupelnu, když si žehlily vlasy a všelijak podobně. V úterý byla na programu dne návštěva školy. Byla obrovská, zdálo se mi, že až moc, nejsem na to zvyklý, vypadala trochu jako vězení. Tam jsme dostali práci – dělali jsme česko-německo-francouzské slovníky. Francouzi byli v pohodě, jenom mě překvapilo, že většina z nich neuměla anglicky tak, jak jsem si představoval. Také jsme tam šli na oběd do školní jídelny. Moc mi tam chutnalo. Pak jsme jeli autobusem spolu s třídou Francouzů do továrny, kde se vyrábějí rakety pro pohon družic. Bylo to velmi zajímavé, ale Francouzi se tak trochu neuměli chovat (mírně řečeno...). Ve středu jsme jeli do Paříže. Jediný den, kdy jsem si přál, aby bylo pěkné počasí, a jako naschvál byla všude mlha. Opět jsme jeli autobusem, a co musím říct, plný autobus Francouzů začal zpívat. Ale jak!!! No, opět velmi slušně řečeno, náš učitelský doprovod (profesorky Čeřovská a Eliášová) byl z toho velmi pohoršen. Říkaly, že příště, až v Čechách pojedeme někam autobusem a budeme neposlušní a učitelky nás budou napomínat, máme prý vzpomenout Francouze, a bude po problému.

Po příjezdu do Paříže jsme jako správní turisté zamířili k Eiffelově věži. První pohled z dálky na ni byl poněkud rozpačitý, neboť kvůli mlze byla vidět jenom jedna třetina, a to od země do prvního patra věže. Po příjezdu blíž bychom ji mohli vidět celou, kdyby se na nás ihned nesesypala hromada černochů prodávajících malé přívěsky Eiffelovek na klíče jako suvenýr. Dalo nám dost práce je odehnat, byli dokonce takoví drzí, že nás klidně i chytali za ruce a nic si z toho nedělali. Pak jsme konečně mohli nahoru. Pod věží hlídkovalo mnoho vojáků se samopaly, což zase zaujalo mě jako kluka. Z věže byl výhled pouze do nejbližšího okolí, kvůli mlze, ale stejně to stálo za to. Nedostali jsme se až na vrchol, pouze do druhého patra, což mě naštvalo. Ale v prvním patře věže byla udělaná ledová plocha, kde jsme si zdarma mohli půjčit brusle a zabruslit si. Hned jsme do toho šli – no šance bruslit na Eiffelovce se naskytne jednou za život. Po Eiffelovce jsme navštívili ještě další památky, ale ty už na mě neudělaly takový dojem jako ta první. Ve čtvrtek byla naplánována prohlídka muzea umění a muza Jeana Monneta, který je považován za zakladatele EU. Večer byla diskotéka. Tam jsme si to všichni moc užili a nafotili spoustu snímků. Pátek se nesl v duchu odjezdu. Ráno jsme se rozloučili s Němkami, které odjížděly dopoledne. My jsme se v klidu nasnídali v hotelu, sbalili si věci a jeli jsme do pařížského nákupního centra. Museli jsme přeci před odletem ještě něco nakoupit. Strávili jsme tam asi dvě hodiny a každý si přišel na své. Potom jsme už jeli na letiště.

V Praze nás čekalo ošklivé, deštivé počasí. Vyzvedli jsme si věci, rozloučili jsme se, a jelo se domů směr Příbram.

Jirka Diviš, 3. C

     
Francie - projekt „Comenius" 

Jednoho prosincového dne si mě a mé tři spolužáky zavolala k sobě třídní učitelka. A my, nic netušící a s pocitem nějakého průšvihu jsme se vydali o velké přestávce směrem sborovna. Tam nám třídní sdělila, že nás čtyři vybrala do projektu „Comenius", který se koná ve Francii v městě Les Mureaux. Vysvětlila nám, že účelem tohoto projektu je přátelství škol tří měst z Německa, Francie a České republiky. Komunikačním jazykem je angličtina, a odjezd byl stanoven na 7. února.

Dva měsíce utekly jako voda, bylo pondělí, a my jsme stáli na letišti. Přáli jsme si, abychom už seděli v letadle, nebo lépe, abychom už byli na místě. Cesta utekla rychle. Na letišti nás vyzvedla jedna z učitelek tamní školy. Pak následovalo ubytování v hotelu a odjezd na radnici v Les Mureaux, kde nás přivítal místostarosta města. Řekl nám pár slov o jejich městu, a následoval seznamovací raut s německými studentkami.

Druhý den ráno jsme jeli navštívit francouzskou školu, kde jsme se seznámili se studenty. Měli jsme za úkol rozdělit se do několika skupin, které se skládaly vždy z Čecha, Francouze a Němce, a vypracovat čtyřjazyčný slovníček s nejpoužívanějšími frázemi. Odpoledne nás vzali do výrobny vesmírných raket, resp. jejich trupů, na zajímavou přednášku.Večer jsme s německými studentkami navštívili pizzerii.

Ve středu nás čekal výlet do Paříže. Všichni byli z výletu nadšeni, ale zklamalo nás počasí. V hlavním městě byla lezavá zima a pořádná mlha, která nám znemožnila výstup na vrchol Eiffelovy věže. I tak jsme ovšem na Eiffelovce strávili spoustu času. Fotili jsme, prozkoumávali tamní krámečky, dokonce jsme si i stihli na věži zabruslit. Pak jsme odjeli do pařížského přístavu na turisticku plavbu lodí po Seině. Z plavby nic nebylo, jelikož za námi seděli francouzští studenti, a my jsme měli potřebu si s nimi povídat.

Následovaly nákupy ve čtvrti Champs-Elysées; my jsme se však shodli na tom, že bychom mohli projít ještě nějaké pařížské památky, jelikož na nákupy jsme měli vyhrazený čas v pátek před odjezdem. Němci a Francouzi vyskákali z autobusu, a nás Čechy odvezli před katedrálu Notre-Dame. Odtamtud nás čekala cesta okolo pařížské radnice, Pompidouova centra, až jsme se ulicemi dostali k paláci Louvre.
Pokračovali jsme na náměstí Svornosti, kde na nás čekali francouzští a němečtí přátelé. Pak jsme navštívili čtvrť Montmartre, náměstí malířů a baziliky Sacré Coeur.

Ve čtvrtek jsme jeli navštívit útulný domeček Jeana Moneta, zakladatele Evropského společenství. Tam jsme zhlédli zajímavý film o něm a prohlédli jsme si dům. Následovala přednáška o vývoji Evropského společenství a o vzniku Evropské unie. Poté jsme měli oběd ve španělské restauraci a odjeli jsme na prohlídku do Muzea naivního umění. Večer nás pak čekal rozlučkový večírek. A co dodat k pátku? Balení, rozloučení s německými studentkami, nákupy a odlet domů.

Michaela Šenkýřová, 3. C