Termín: 23. - 27. 9. 2013

Program:

Pondělí: Příjezd, ubytování v hostelu Yellow v centru Krakova, seznámení účastníků setkání, večerní procházka historickým centrem města
Úterý: Návštěva partnerské školy, seznamovací aktivity v mezinárodních skupinách, prezentace na téma mediální zákon, svoboda tisku, copyrigt, porovnání této problematiky ve všech zapojených zemích, návštěva benediktýnského kláštera, psaní středověkým perem, poslech gregoriánského chóru, práce na projektu - internetová platforma pro vytvoření mezinárodních novin
Středa: prohlídka města Krakov interaktivní formou - městské ralley, návštěva solného dolu Wieliczka
Čtvrtek: práce na projektu - naplánování úkolů pro příští setkání, prohlídka hradu Wawel, návštěva židovského města 
Pátek: evaluace setkání, odjezd

Projektového setkání se účastnili studenti 4. A Jarda Kurinec a Saša Halaj, studenti 4. B Tomáš Stawarz, Honza Bosák a  Tomáš Svoboda ze 4. C. Pedagogický dozor zajistily Mgr. Iva Čápová, Mgr. Olga Straková a Mgr. Lenka Lexová. Zážitky z překrásného týdne v Krakově si můžete přečíst níže:

PPT prezentace - Ethics of journalists

Krakow

Projekt Comenius je pro mě velice zajímavá zkušenost. Je to možnost využít cizí jazyk v praxi mezi svými vrstevníky a lépe poznat ostatní kultury. Řekl bych, že prezentace, kterou jsme předváděli ve spřátelené škole, byla ta méně důležitá část setkání, nýbrž hlavním cílem byla komunikace studentů mezi sebou. Během týdne jsme hráli různé hry, které byly založeny na komunikaci v cizím jazyce. Myslím, že jsme si to všichni užili, jelikož jsme navštívili i některé krásy tohoto města, které těch historicky zajímavých rozhodně nemá málo. Ke všemu byl výklad průvodců na všech navštívených památkách v anglickém jazyce, což je další suprové plus. Pro mě to byl rozhodně zajímavý a poučný výlet.

Tomáš Stawarz, 4. B

   

Comenius v Polsku

Celé dobrodružství začalo pondělním odjezdem z Příbrami. Cesta uběhla dost rychle. Díky náročnosti, tak i díky energetickému vysílení naší skupiny jsme všichni „ vytuhli„ už po první zastávce v nejmenovaném motorestu. Po pár zastávkách jsme úspěšně dorazili do Krakova.

Po příjezdu jsme se setkali s naším zdejším kontaktem, Annou. Když nás tamní správce hostelu vedl na patro, kde jsem spolu s francouzskými a maďarskými studenty a profesory měli být ubytováni, moji počáteční hrůzu z pohledu na omšelou stavbu z 19. století vystřídal radostný pohled na moderně zařízené patro, které svojí výbavou a funkčností uspokojilo i takové „ zmlsané jazýčky“, jako jsme byli my. Následovala večeře a tak potřebný relax po náročné cestě.

První den bylo na programu seznámení se s ostatními studenty a prohlídka spřátelené školy. Seznámení probíhalo formou her a zábavných činností pro skupiny složené ze všech zastoupených zemí. Po ukončení seznamovacího programu jsme se přesunuli do prvního patra, kde pro nás všechny zdejší vedení školy přichystalo malé občerstvení. Mně osobně se VELICE zavděčili výtečným štrúdlem, který bych bez výčitek srovnal s mistrovskou prací mojí babičky. 

Po občerstvení následovaly prezentace žáků na téma Media law, do kterých se ve většině případů zapojily celé skupiny zastupující jednotlivé země. Po ukončení celého programu, předání dárků a poděkování ředitelce školy jsme se všichni přesunuli do nedalekého kláštera, který se vyvyšoval nad město. Klášterem nás provedl zdejší mnich, který nám detailně popsal historii kláštera a jeho fungovaní od počátku až do dnešní doby a se svými „bratry “ nám zazpíval chorálovou píseň v latině. Po ukončení prohlídky následovala návštěva písařské dílny (skriptoria), kde mniši dříve přepisovali odborné knihy, a dle mého mínění hlavně bibli. Celý klášterní program byl završen pozdním obědem, který by se klidně mohl podávat tamním aristokratům. Na jídelníčku byla rajčatová polévka s rýží a jako hlavní chod kuřecí rolka se slaninou plněná švestkami s opečeným bramborem, dezert tvořil koláč ve stylu nugátu a další výtečná díla zdejších cukrářů. 

Druhý den pobytu byla na programu celodopolední hra, která zahrnovala procházení města od stanoviště ke stanovišti a získávání údajů o historii města, aby se účastníci také mimo jiné obeznámili s krásami Krakova. Po krátkém obědě byl volný program, kdy si studenti mohli dělat prakticky cokoliv, někteří z nás tento volný čas využili k seznamování, budování a utužování dobrých mezinárodních vztahů s ostatními studenty a studentkami hlavně z Německa a Francie.

Kolem páté hodiny se všichni z naší skupiny střetli před hlavní branou hostelu a vyrazili minibusem do nedalekého solného dolu ve Wieliczce. Po chvilce čekání, kterou jsme využili k prohlídce nadzemní části dolu, nám byl přidělen průvodce, který nás provedl úžasným labyrintem spletitých chodeb a zákoutí solného dolu a doplnil nezáživný výklad příběhy a pověstmi z historie dolu. Důl byl fascinující nejen tím, že byl celý vyhlouben ručně za pomoci jednoduchých nástrojů, což je k nevíře, vezmeme-li v potaz krásu, preciznost, výzdobu a hlavně rozlehlost zdejšího podzemního „městečka“, které zahrnovalo kapli, kde se horníci modlili, „kanceláře“ pro vyšší úředníky starající se o chod a bezpečí dolu, ale také například obrovskou podzemní halu, která mi na první pohled připomínala věrnou repliku jídelny pro cestující první třídy z Titaniky, kde ze stropů visely ručně vyřezávané a zdobené lustry, které této jinak jistě temné a ponuré podzemní místnosti dodávaly kouzelnou až mystickou sílu, zvlášť když si vzpomenete na tu maličkost, že jste více jak deset pater pod zemí. Celá prohlídka byla završena společnou večeří v původní jídelně, kterou používali horníci v době aktivity dolu. Hlavním chodem bylo typické polské jídlo – pirohy plněné zelím a masem.

Po ukončení celé exkurze jsme se rozloučili s našimi polskými protějšky z projektu, které byly z loučení velice smutné, a bylo viditelně jasné, že by s námi rády pokračovaly. Poté co jsme dorazili zpět na hotel, jsme za pomoci německé části delegace uspořádali malý večírek k utužení mezinárodního přátelství, který byl jakousi třešničkou na dortu celého denního programu.

Čtvrtek byl ve znamení volnějšího programu. Po vydatné snídani jsme vyrazili na prohlídku méně historické, ale o to zajímavější nákupní čtvrti, ze které jsme se měli podle plánu přesunout na nedaleký krakovský královský hrad Wawel. Časový harmonogram nám bohužel přerušil déšť, takže prohlídka krás zdejšího monumentálního hradu musela být kvůli naší nepřítomnosti časově posunuta, což nejvíce mrzelo náš pedagogický dozor.

Když už jsme navzdory nevlídnému počasí dorazili na nedaleký hrad, průvodce nás provedl nejzajímavější částí zámku, o které nám řekl snad všechno, co se jen říct dalo - od obyčejných historických faktů až po humornější část dějin, jakou byl například zdejší aristokrat, který i přes to, že měřil necelých 151 cm, měl obdivuhodných 160 kg. Den uběhl rychleji, než kdo čekal, a večer byl ve znamení posledních příprav na následující odjezd a k mé lítosti jsem zjistil, že gauč na chodbě byl o mnoho pohodlnější než postel, ve které jsem celý pobyt spal.

Pátek byl v poněkud depresivnější náladě a nejen pro to, že jsme se museli rozloučit s větší částí delegací, ale hlavně proto, že jsme si všichni uvědomovali návrat zpět do tvrdé školní reality. Jediné, co nás mohlo trochu utěšit, byl nastávající víkend. Pokud bych měl svoje pocity z uplynulého týdne shrnout do jednoho slova, tak bych použil magicky NEPOPSATELNÉ. Bylo to jako koncert Vanessy Mae nebo Queen. Když jsi tam nebyl, nepochopíš.

Jan Bosák, 4. B

   

Polsko

Ačkoliv Polsko nepatří mezi nejoblíbenější turistické destinace, jistě jsem nebyl jediný, kdo se k našim severním sousedům těšil. Ve dnech mezi 23. a 27. září se naše nepočetná skupinka, sestávající ze tří profesorek a pěti studentů vypravila do druhého největšího polského města - Krakova.

Muselo se vyjet hned za svítání v osm hodin, abychom byli v Polsku v brzké odpoledne. To se nám také povedlo. První velkou otázkou po příjezdu bylo samozřejmě ubytování. Má očekávání „hotel“ nepředčil, avšak těšila mě myšlenka, že je to jen na týden. Co se však „Žlutému hostelu“ nedá upřít, je pozice. Nachází se totiž blízko od centra Krakova, takže jsme nemuseli chodit tak daleko, abychom si prohlédli krásy kulturně velmi bohatého města. Cílem naší cesty bylo mimo jiné také poznat studenty a studentky z cizích států. Tohoto úkolu se česká studentská výprava zhostila velice dobře a snažila se trávit mnoho času sbližováním hlavně s našimi německými sousedkami.

V úterý byla v plánu návštěva školy s názvem: „Tynieckie Gimnazjum Społeczne“. Tam na nás již čekalo mnoho studentů, aby nás přivítalo. Cílem návštěvy byly soutěže v mezinárodních skupinách, které všechny moc bavily. Po soutěžích nás čekaly prezentace. Naše škola předvedla velice pěknou prezentaci, čímž nastavila laťku tak vysoko, že ji studenti z Polska, Maďarska, Německa a Francie nedokázali překonat. Ještě toho dne proběhla návštěva kláštera benediktinů, kde nás průvodce seznámil se svým asketickým životem, kde jsme si zkusili psát středověkým pérem a kde nás všechny potěšili výborným pozdním obědem.

Ve středu nás čekala návštěva slavného solného dolu Wieliczka. Seznámili jsme se s historií dolu, zjistili jsme, jak se tehdy sůl těžila, a prohlédli jsme si krásné prostory dolu. Mě osobně nejvíce nadchla obrovská podzemní modlitebna. I po této prohlídce nás čekalo něco dobrého k jídlu. V podzemí jsme ochutnali národní polský pokrm - pierogi.

Ve čtvrtek jsme se sešli před hradem Wawel, který je zanesen na seznam světového dědictví UNESCO. Prohlédli jsme si na architekturu velice rozmanitý komplex. Průvodce nás seznámil s historií hradu a ukázal nám nádherné prostory uvnitř hradu. Podle legendy se z vrchu Wawel, kde se nachází hrad, směrem k řece Visle, ve „dračí sluji“, utkal rytíř Krak s nebezpečným drakem, kterého přemohl lstí. Podle toho se město také jmenuje Krakov. Poslední společný den jsme šli všichni do pizzerie, abychom příjemně strávili závěrečné chvíle před odjezdem.

V pátek nás čekaly už jen nepříjemné činnosti, spojené s každým odjezdem, v čele s balením tašek. Brzy ráno jsme naposledy zamávali Krakovu a s těžkým srdcem jsme opouštěli město, ke kterému má dnes každý z nás mnoho krásných vzpomínek.

Saša Halaj, 4. A